Když mlhy krajem táhly.

Adolf Heyduk

Dech zimy utkvěl na hor věnci, luh zahalil se v roušku mlh, a snivé duše na okénci stesk duše v drobné slzy zvlh’; ach, zevšad v ústrety se žene jen němá lhostejnost a chlad, a v kapli, jež se v ňadrech klene, sen mládí na kolena pad’. Ó mlhy, prchlé chvíle štěstí, jak neprůhledný závoj váš! Jím slunce krásou zlatých zvěstí již nepronikne v život náš; ach, škoda růží z lásky jasu, ach, škoda květných mládí dob!... Proč, Bože, pro tu lidskou řasu vždy tolik perlových máš zdob?

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

544. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. Věrní pěvci. (Adolf Heyduk)
  3. Jaro. (Adolf Heyduk)
  4. Prvního března. (Alois Škampa)
  5. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  6. Útěcha. (Adolf Heyduk)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. Má duše žízní! (Xaver Dvořák)
  9. BĚLA (Adolf Heyduk)
  10. Rodný kraj. (Adolf Heyduk)