Zeleň.

Josef Kalus

Rád nořím zrak v květenu pestrou, v těch barev hru, jich odstíny; hle, zeleň je jí pravou sestrou, ba matkou květné rodiny. Zde k fialkám se travou shýbá, k ňádrům je vine, v očku líbá, slunnému brání úpalu, a každinkého kvítka hlavu do zeleného strojí hávu; k těm druží list, k těm aspoň řasu, tak zvyšujíc jich prostou krásu. Tam mechem stoupá na skálu, chudobkám lůžko vystýlá, tam trnitý hloh ovila i bledé jeho pupeny smavými svými lupeny. Kde snět jen jaká, letorosty vše jejími se pyšní skvosty! Tak z luk až ku nejvyšší hoře jak smaragdové stoupá moře a z každé její krůpěje nám kyne obraz naděje!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

111. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Naší naději. (Adolf Heyduk)
  2. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)
  3. XLI. Daleko široko zeleň a květy; (Adolf Heyduk)
  4. Vlasti. (Adolf Heyduk)
  5. V tichu svátečním. (Vojtěch Pakosta)
  6. NA LESNÍ CESTĚ V LUHAČOVICÍCH. (Adolf Heyduk)
  7. Madonna campestris. (Adolf Heyduk)
  8. Červenka. (Adolf Heyduk)
  9. Letnice. (Adolf Heyduk)
  10. BĚLA (Adolf Heyduk)