BLUDIŠTĚ
Jak bylo hezky na horách, kde z pramenů lze píti,
kde krásný zdá se širý svět, však útulnější chata,
kde voní chléb a jahody a posvátno jest kvítí,
a novinkou, že vylíhla se kdesi veverčata.
Proč v záludné to bludiště jsi sstoupil se svých štítů?
Zde klamat umí každý stín a lháti ozvuk každý,
zde slizká půda pod nohou a stěny v neurčitu,
tíž neviděná tlačí zde, i myšlenka tu vraždí.
Zde obzor kolem zazděný i sny vše zastrašené,
a bojíš se kam spolehnout a odpočinout chvíli –
již nezavoní sousto ti, je vidíš pokálené,
a pramen, po němž touhou mřeš, ti předem otrávili.
Proč přišel jsi v to bludiště, kde smrt jen kolem cítit,
a každý pokus vyváznout je bez moci jen vzpoura,
a v jícen zhouby směřuje vše v okamžik se sřítit.
Co chceš tu se svým výbojem? Chceš shltit Minotaura?
146