DOBRÁK
Šel, dobrák, jednou zaflámnout
si trochu v rušném městě,
a že jest člověk křehký bloud,
klopýtl na té cestě.
No nač pak jsou tu JUDři as?
„Tak pusťte to jen z hlavy!
Vše projde hladce. Byl to špás!
A tisícka to spraví.“
A zdravíčko? „Nu, za rok zas“zas,“
dí MUDr.MUDr., „pán je zdravý.
Jen dietně! No byl to špás!
Pár stováčků to spraví.“
Tu chmurný klášter, stará věž
se krčí zastrčeny;
zde duši možno obmýt též,
než vkročí před tvář ženy.
A zpovídá se hříšný syn
a ohlídá se plaše,
za pokání mu kapucín
zadal tři otčenáše.
„Na chrám“, „na chudé“ sběrničky
pokorně ve tmě stály,
150
a černé jejich hubičky
žebrají dárek malý.
„Nu dal jsem jinde skoro dost,
tož dám i zde“ – on praví,
„jeť milosrdí velká ctnost –
a šestáček to spraví.“
151