DOBRÁK

DOBRÁK
Šel, dobrák, jednou zaflámnout si trochu v rušném městě, a že jest člověk křehký bloud, klopýtl na té cestě. No nač pak jsou tu JUDři as? „Tak pusťte to jen z hlavy! Vše projde hladce. Byl to špás! A tisícka to spraví.“ A zdravíčko? „Nu, za rok zas“zas,“ dí MUDr.MUDr., „pán je zdravý. Jen dietně! No byl to špás! Pár stováčků to spraví.“ Tu chmurný klášter, stará věž se krčí zastrčeny; zde duši možno obmýt též, než vkročí před tvář ženy. A zpovídá se hříšný syn a ohlídá se plaše, za pokání mu kapucín zadal tři otčenáše. „Na chrám“, „na chudé“ sběrničky pokorně ve tmě stály, 150 a černé jejich hubičky žebrají dárek malý. „Nu dal jsem jinde skoro dost, tož dám i zde“ – on praví, „jeť milosrdí velká ctnost – a šestáček to spraví.“ 151