ZLATÉ ROUNO

ZLATÉ ROUNO
Tak zdál se kdysi ševelit tajemná zjevení svatá – a teď – nanejvýš střepe hrst žaludů pro prasata. Ten strašidelný křemelák jest jedna ruka s vrahy! dnem nocí pod ním starý drak svůj poklad hlídá drahý. A rozsochaté haluze, jak drápy pokřivené, to rouno zlaté třímají, to rouno ukradené. Však jde již Jason, jasu syn, a vyrve jim je mocí – ó bohatýrebohatýre, nechvíš se v zakleté mlžné noci? Ó bohatýre, nejsi sám! nejkrasší země dítě již srdce tobě zadalo, v háj kletý provodí tě. Úporný sice bude boj, však vítězství jest jisté: 33 jest ztracen drak, jak chvíli sdřím, oslněn v kráse čisté. A strom se mění obratem, řeč tajů se mu vrací, již neklame, již nestraší, naň slétají se ptáci. A Jason na kmen vystoupí, po rounu vztáhne dlaně, a argonauti u skály čekají s lodí na ně. Ó Jasone, ó princezno, ó argonautů pění – já tušil jsem, že báje ty jsou víc než pouhé snění. Jak na šíji ti, Jasone, řád rouna září skvěle – ta malá vzácná ovečka na prsou Spasitele! 34