VYSÍLÁ DUŠE

František Odvalil

VYSÍLÁ DUŠE
Vysílá duše své koráby černé s nákladem obav v dálnou pouť. Je bezvětří trapné. Mé koráby černé kouzelnou mocí se nechtějí hnout. Ty dálky, ty tajemné, setmělé dálky! Ni výkřiků echo se nevrací zpět. Zrak ztrácí se ve tmě. Záhadné dálky; škoda se do nich zahledět. Musejí odplout! Vždy nové a nové vstávají z hlubin, je přístav již pln. Chci dívat sadívat se za každým, jak plove a plove, a potom ať padne si do hrobu vln. Chci dívat se za ním! Tak dráždivě šeří oblohu jakýsi světelný kmit. Kdyby tak odlesk z těch výší, jež šeří, můj koráb mohl zachytit! 137