MÁKY

František Odvalil

MÁKY
Čemusi říká se, máky že zkvetly... A náhle přijdou někdy ty deště, opadne záhy šarlatný květ – Z makovic holých a nezralých ještě opium možno vyrábět. Čemusi říká se, máky že zkvetly... Tak už to chodí. Co možno tu svésti. Zahořkle stáhneš nervosní ret. V dýmky kouř hledíš, jak spřádá své zvěsti, neb, chceš-li, ve kouř cigaret. Čemusi říká se, máky že zkvetly... V dýmu jsi viděl – přelud snad zraku – břichatý čert do dýmky si cpal dušičky samé – holátka máku – a moc se při tom nachechtal. Čemusi říká se, máky že zkvetly... Co jenom as v tom opiu mají? Vrací se v kouři květů těch sen? Dušičky hoří? Co v dýmu se tají, že čert jest tím tak potěšen? – Čemusi říká se, máky že zkvetly... 152