CHUDOBNÉ SVATBĚ

CHUDOBNÉ SVATBĚ
Když s apoštoly Kristus dobrý po zemi chodil, nebes král, byl v Káně párek nezámožný, a ten se právě tehdy bral. Byli to milí lidé asi, i Krista s Matkou pozvali; doufali v zítřek – třebas ta bída již k svatbě zřela z pozdálí. Tak je ten život. Trochu prázdný, a jako voda, bez chuti – však zachutná a zaperlí se, kde láska mávne perutí. A láska byla. – Matky prosbou jeví se Boží moci jas – a místo vody víno šumí. – A zítra? Bude nějak zas. Tak také vy jste, milí lidé, dvou srdcí naděj sdružili; ono se lehčej dvěma nese, jen když je Pán Bůh posílí. Kéž tedy Kristus dobrotivý i k vaší svatbě dnes by shléd’shléd’, 143 požehnal – ne na den jeden – na mnoho šťastných krásných let! Ať kvete štěstí mezi váma, jak z jara jabloňový sad, a Boží láska rač je sama andělů křídly schraňovat. Vás pozdrav všude úsměv jasný, jak v srdci jenom vyklíčí, když na blízku se, všem tak milýmilý, usadil párek slavičí. S tím přáním zrak můj od oltáře vás provází – ač zdá se něm – má myšlenka k vám dnes s Kristem při stole sedne chudobném. 144