LIST NAUTILIŮV

František Odvalil

LIST NAUTILIŮV
Ó příteli, co dělám zde, se ptáš, v tom městě Židů začarovaném? Ba skoro nic. Jen s mysli nejde mi to divadlo, jenž tenkrát zažil jsem, kdy zatmělo se slunce, jak jsi psal. To den byl plný předtuch dráždivých a jistě u vás nebylo víc hrůz. Zde umíral ten den kdos na kříži a lotříky dva křižovali s ním. Já na úbočí Golgoty jsem stál a její vršek s křížem trojitým se zakymácel přede mnou jak loď, loď s trojím stěžněm, v bouři tančící, ve vlnobití temnot. A mi zdálo se, že davy lidstva, bouří zmítané, k ní ruce pnou, ke spáse jediné. A v příval tmy a v úděs myšlenek mi duší šlehl nevím jaký blesk, však já jsem uzřel v blesku tom a vím, od chvíle té to vím tak nezvratně, že loď ta jistě, šťastně, vítězně přistála v chvíli, kdy muž onen děl: Jest dokonáno. – Ach, tak vítězně – a byť byl jeden stěžeň ulomen, přec přistála. A já jen přemýšlím 120 od chvíle té, jak přichytit se již menšího stěžně, toho šťastného, jenž zůstal celý. Chyť se se mnou též! 121

Básně v knize Kvetoucí meze: