BIČOVÁNÍ

BIČOVÁNÍ
Nám dal tě vladař, dal tě lid. Dal v pospas nám tě pohan, žid – tož těš se, milý, těš! Být Bohem chtěl’s? Dost máme svých a ostatně to budí smích, s tím přijít ještě dnes! Tys Boží Syn? Tož jednou přec nám v ruce nebes vyslanec tak z nenadání pad – Tvůj otec biči trestal nás – my skorpiony ti to zas vrátíme tisíckrát. A králem? Ovšem dobrý král za korunu si vždycky vzal domácí půdy skvost! Hle, čím jest zem ta bohata: od věků Bohem proklatá má trní víc než dost. Tož co ti chybí ještě jen, jak na špalek jsi posazen? Ba ještě žezlo, hleď! Takové žezlo, jaký lid: jej třtina může zobrazit, viděls to právě teď! 22 I purpurový plášť již máš, z tvé krve jest. Však kníže náš se k vojsku musí znát! Plášť vojenský ti přidáme – těch vždycky hojnost míváme, jsme spořádaný stát. Tak viz, jak může Bůh se mít, když my jej po svém budem ctít a slavná naše zem! Co z duše přímo vyrůstá, tím zanesem jej po ústa a dobře vyberem! – – – A tak tě tedy zaplaví, náš Spasiteli laskavý, ta žeň, již zasel had – A ty jak svatý okeán jsi vše to přišel do svých ran sesbírat, pohřbít, vyčerpat! 23