OKNA

František Odvalil

OKNA
Jak září okna do ulic! Shon kdesi v koutech dokonává. Ó večere, mně o tobě se stává, že popatřit ti zblízka v líc v tvé oči hezké zadumané – ta touha také někdy vzplane. Za záslon bělí šťastný lid se hovorem a smíchem baví, muž spokojen – a andílci kol smaví, zří z očí ženy měkký klid – ó večere, tys mnoho skryl, než všeho skrýt jsi nestačil. Jak září okna do ulic! A kdesi v koutech okna tmavá, za nimi v dlaně skleslá hlava a kromě smutku nic! Tak hledí žití rub i líc co večer okny do ulic. 135