TRESTNICKÝ HŘBITOV

František Odvalil

TRESTNICKÝ HŘBITOV
Za Zelenou Liškou hřbitov s bílou vížkou, hřbitov holý, opuštěný, vítr vrzá mřížkou. Rostou v koutech blíny. Do žlutavé hlíny poutník skryt tu, unavený, dřímá jako jiný. Zřídka kdy sem vkročí muži chmurných očí, druha do té hlíny vloží, slza v řasu skočí. Zvonek rozpláče se, aspergil se vznese, plaše vzlétne ptáče z hloží – zas vše zamlkne se. Smrti, družko milá, víš ty, koho’s skryla? ve tvém klíně dřímá skryta hlava provinilá. Hřešil, až Bůh bránil, každý se ho stranil – s jara na tom hrobě vřesném pták si hnízdo schránil. 153