KÁZÁNÍ SVATÉHO FRANTIŠKA

KÁZÁNÍ SVATÉHO FRANTIŠKA Sestře Marii
Chvalozpěv plesný na malou chvíli zastavte, ptáčata, bratři; kázání kousek upřímně milý ke službám Božím též patří. Než rosou naplní květů se číš, sedněte kdekoli, sleťte se blíž! OblétniOblétni, vlaštovko, švitorko hbitá, přikaž jim ticho, jak bývá před bouří, kdy praskají klasy a z vody se kouří, kdy žízní vše prahne, úpalem chytá a ty jen nízko přeletíš, nad prachem se mihneš a přec se mu vyhneš, ve hnízdě z bláta zůstáváš čista – přikaž jim ticho ve jménu Krista, udělej nad nimi veliký kříž! Ptáčata, bratři, slyšte mne již! Před věky z prachu jste ve plesném roji pokynem Tvůrcovy ruky se vznesli, vzmachem v kraj čistý, výše a výš, hmota, jež nejvýš nad kolébku svoji směr našim tužbám k výšinám kreslí v rozpětí – víte, že vzorem mu kříž? 91 A když se vrátíte zase k nám domů – sedáte na sněti rozkvetlých stromů, na buku pěnkava, na habru číž, dle Jeho slov, jenž do světa všeho strom nechal rozrůst zrna hořčičného, víte, že štěp ten Jeho byl kříž? Tisíce písní z hrdla vám plyne, nápěvy různé a hlasy jsou jiné, chvalozpěv vždycky jest týž – víte, že harfa, jíž odposlouchali bystří jak žáčci Boží jste chvály, jest kolíky hřebů napiatý kříž? Tam střetá se všecko. Když koráb se chytal vrchu hor svatých a Noe tě vítal se snětí zelenou, holoubku, víš? to sen byl jen matný v předtuchy vznětu o hoře jiné, kde zakotví světu záchrany břevno, sroubený kříž! Nový ten Noe, v skořápce těla, stoupaje s nebe z vás druhy si dělá, hrdlička Panně kolébá již! s holoubků párem do chrámu vchází, svou písní Ho všade vyprovází sbor ptáčat na útěku v pustiny tiš. 92 O závod s vámi pak s milou svou matkou píseňku mnohdy zazpíval sladkou, když klecí mu byla nazarská chýš. Bylo vás dosti, přec uhněten z hlíny v ručkách Mu roste pták jiný a jiný, živ vzlétne, jak nad ním udělá kříž! Bylo vás třeba tak velice, bylo, jak lilií polních pro Jeho dílo, v potěchu lidem pro srdcí tíž – zrozence říše, jíž svoboda vlastní, vy čistí a každým pohybem krásní, učit se k vám nás posílal blíž. Svobodě ducha, Duchem jenž Jeho, v podobě ptáka bělostného nad ním jenž snes se u Jordanu níž, svobodě, jejíž On přinesl svity, vyštvaný za to a otroky bitý, ze země utek k vám na stromek, kříž. Ba, vás míval rád! Sám slavíček v trní, plničké vždycky dlaně má zrní, tam vždy se, ptáče, nasytíš! Tož k Němu se sleťme s písničkou naší, toť orel, jenž ptáče oslablé vznáší laskavě v slunečnou říš. 93 Má řeč jest, bratři, u konce již. Rosou jest plna květů všech číš – s chválou se rozleťte, Jemu buď sláva, jenž lidem i ptáčatům písničku dává a s písní cestu k nebesům výš! Vlaštovko, na rozchod udělej kříž! 94