DUCH SVATÝ

DUCH SVATÝ
Na rumištích stavby smělé, planý podrost na vývratech – spleteno vše – vybujelé na troskách a zrádných blatech, bohatý tak na nákazu brloh šelem, hnízdo plazů, stojí starý svět. Ó kéž náraz vichrů Tvých, láska Tvoje neslitovná strhne vše, se zemí srovná, hrady snů těch klamavých v kaluže nech jejich svalí, bez Tebe co budovali po tolik set let! Ano, bude jinak zníti píseň Tvá, jak ševel kvítí, lásky dech a celování – zatím není známa ani. Plamenů Tvých třeba tady, strávit vše, až na základy zničit plísně, zničit jedy, spálit koukol, sežhnout vředy – než Tvůj mírný vánek tich bude v půdu našich lích nové símě set! 35 Duchu, napřed duchům dej svobodu zas Božích synů – z hrobů k žití vyvolej, Duchu pravdy, pravdy jas, dárce jazyků, nás spas, od němoty zachraň nás. Ty, jenž’s ruky Boží prst, dej, ať této hlíny hrst vzchopí se zas k činu! Ó pak bude jinak znít píseň, jíž bych slavil Tebe! – Pane, slovo mé jest bledé, dnes jí zpívat nedovede – do spuchřelých okenic vtrhni, jako bouře s nebe, přijď, ba přijdi víc! 36