KÁZÁNÍ SVATÉHO ANTONÍNA

KÁZÁNÍ SVATÉHO ANTONÍNA Sestře Antonii
Sluha Kristův malý, po té zemi milé chodím volat, hledat duše pobloudilé, do Rimini poslal dnes mne kázat Pán. Ale slyšet nechce město vzdorovité, nuž vy slyšte, ryby, v hloubi moře skryté, nebyl jsem v kraj tento marně povolán. Sestry mlčenlivé, slyšte moje slova: k ptáčkům mluvila kdys ústa Františkova, může k vám též jeho promluviti žák. Neboť tajů velkých zvolil strážkyněmi Spasitel váš rod, jenž pokorný a němý v tajemných těch hloubkách žije tiše tak. Vytáhne vás rybák z hlubiny svou sítí, nehybný váš zrak mu čistý ve tvář svítí, spíše nežli strachu – plný údivu; vy, jichž cesty míří dimensemi třemi, kolik říci máte nám na ploše, zemi, dimensi již dvojí známe k pohybu? Ó ten směr, ten třetí, jehož zapomněli bydlitelé země, vzestup k výším smělý, k němuž milost Boha vlídná volá nás! O těch cestách vzhůru ať nám rod váš poví, 95 o těch plánech Božích, jako Jonášovi, jehož s cesty bludné vrací jedna z vás! Ať již zákal šedý ztratí oči naše, oslepené lejnem, jako Tobiáše, vašim lékem čistý zrak zas prohlédni! Ať svůj peníz zlatý, z němých úst vám vzatý, posvátnou daň svoji jako Petr svatý zaplatiti můžem v chvíli poslední. Peníz, na němž ražen obraz Pána jeho! duše, vydechnutá ústy Tvůrce svého, u vás poznej nové svoje určení: jako vy jste vyšly, prvoť živočichů z vln, nad nimiž Duch se vznášel v tvůrčím tichu, ze křtu vod duch vstává znovuzrozený. Svobodou tu Božích dítek v živlu čistém pluje, vyživován na každý den Kristem – ne již košem drobtů jako tehda vy, ze zázračných chlebů za jarního šera, nasypat když nechal vlídně do jezerajezera, po hodech co zbylo, Mistr laskavý – ne již košem drobtů – sebou sám nás hostí, Ten, jenž z lásky k rybkám v božské plýtvavosti v tomto moři smutném sám se rybkou stal, Ichthys přetajemný, v tůni pod hvězdami pobyl věkem jedním, tajemně pak s námi v podobě té navždy zůstat sobě přál. 96 Po vlnách On chodil, bouři tišil slovem, apoštolům síť dal v povolání novém a sám zázračně jim k lovu nahání, z lodičky by Petra byla stahována k břehům věčným síť – tož Církev Krista Pána, přeplněná hojně až do strhání. Jako u vás, sestry, tak i zde to chodí. V široký se zástoj sítě do vln hodí, táhnou, táhnou všecko v cestě lapené – ale tím, že spolu v síti nalezeno, není ještě všecko užitečným čteno, mnohé letí nazpět v tůni vržené. Tak i s námi bude, sestry, rybky milé. Tříditi nás bude jedné hrozné chvíle na pobřeží věčna velký Rybář, Pán; Ten, jenž o vodách i o vás mluvil mnoho, večeři svou slavit spěchá v dům jen toho, očistné jenž vody právě nese džbán. Hle, tu vod tak mnoho, mnoho vás, jež okem čistým na nás zříte v žalu přehlubokém, ale málo lidí pochopí váš žal – Ó kéž srozumějí lidé od Rimini, kéž rod milý váš i svatý živel siný kazatelem spásy lidstvu by se stal! 97