Políčka malá, sedláček chudý,

František Odvalil

Políčka malá, sedláček chudý, Políčka malá, sedláček chudý,
sotva už chytřej bude si vést – Vydraný úvoz vede mu tudy stranou od královských cest –
Křiky a smíchy, útlak a daně – z toho se skoro nezmoudří nic. Nežli můj děd, co oral ty stráně, sotva já budu kdy víc. Políčka malá – mezí jest mnoho, mateří doušky plných a mát – Bodláčí kdes? Však zobne i z toho stehlíček pestrý si rád. Bývá i smutno. V robotu naši milých dvou očí nebeský hled se břeven kříže vždycky se snáší a ten mi nahradí svět. Takto již k smrti doklepem taky. Prozatím přece milo jest žít! Nějaký klas a nějaké máky – chcete si kytičku vzít? [7]