BARVY

BARVY
Šedá poušť a monotonní, prach by všecko zpopelil, ale Ty’s nám, Pane, do ní přece barev hrstku vsil. V zábřesk jara lecha snivá dá nám roucho kajícných, milá barva a tak živá za šedý a fádní hřích. Přívalem pak vítězícím purpuru nám splyne proud – tam – u ran Tvých – bledým lícím dej se v červeň nadýchnout. Velký Pátek černou vlnou obzory pak zatíží: rád se v noc tak tajů plnou chvíli tvor Tvůj pohříží. A až potom v byssus bílý tělo Tvoje složíme, dej, ať z něho kousek zbylý čist se najde duši mé. Pak dej v zeleň neděl jíti, po nichž oblak letí stín – 52 plné rosy, plné kvítí zlatobílých kopretin. Od oásy ku oáse, pastýř se svou ovečkou – kousek šedé poušti snáze přebrodíme touhou svou. 53