BARVY

František Odvalil

Šedá poušť a monotonní, prach by všecko zpopelil, ale Ty’s nám, Pane, do ní přece barev hrstku vsil. V zábřesk jara lecha snivá dá nám roucho kajícných, milá barva a tak živá za šedý a fádní hřích. Přívalem pak vítězícím purpuru nám splyne proud – tam – u ran Tvých – bledým lícím dej se v červeň nadýchnout. Velký Pátek černou vlnou obzory pak zatíží: rád se v noc tak tajů plnou chvíli tvor Tvůj pohříží. A až potom v byssus bílý tělo Tvoje složíme, dej, ať z něho kousek zbylý čist se najde duši mé. Pak dej v zeleň neděl jíti, po nichž oblak letí stín – plné rosy, plné kvítí zlatobílých kopretin. Od oásy ku oáse, pastýř se svou ovečkou – kousek šedé poušti snáze přebrodíme touhou svou.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

151. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POTOK (Antonín Sova)
  2. STARÝ HŘBITOV. (Josef Václav Sládek)
  3. Zkamenělí. ( Ceyp z)
  4. Vzdech svatohorský. (Antonín Bulant)
  5. III. Silnice bílá s řadou topolů, (Karel Babánek)
  6. BLUDNÁ OVCE (František Odvalil)
  7. Tchyně a matka. (Adolf Heyduk)
  8. HLÓČELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Pastorale. (Antonín Sova)
  10. TOPŮLKA. (Jaroslav Vrchlický)