Vzdech svatohorský.

Antonín Bulant

Když listí žloutlo, černaly se líchy, já, poutník znavený, kdys odhodlaně do chrámu spěl před obraz Matky Páně na Svatou Horu oplakat své hříchy. A také kouzlo, taký půvab tichý mou duši jal, že sepjaly se dlaně, že cítil jsem, jak slzy kanou na ně, – – já mnil, že na vždy zkrocen osten pýchy. Leč dnes – ó žel! – kam prchla moje síla? Zřím sebe sám se starou cestou bráti, – jen stesk a žal a vzpomínka mi zbyla! Zrak opět zvedám k tobě, moje Máti, jak tonoucí, jejž nesou vlny dravé, – ó slyš mé lkání: Ave! Ave! Ave!

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

132. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁNÍ. (František Kyselý)
  2. PORTRÉT SVĚTICE (Viktor Dyk)
  3. DAR HYENY. (Sigismund Bouška)
  4. PORTA COELI. (František Kyselý)
  5. EVANGELIUM. (Xaver Dvořák)
  6. VE DVOU POLOHÁCH (Richard Weiner)
  7. LHOSTEJNÝ MILÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZTRACENÝ SYN. (Karel Toman)
  9. POTOK (Antonín Sova)
  10. Tchyně a matka. (Adolf Heyduk)