PORTRÉT SVĚTICE

Viktor Dyk

A měla oči světice a v nich nebeskou něhu, která odpouštěla. Očišťovala pohledem svým hřích a mrtvé hlasy zase probouzela. A měla ústa světice; z těch úst lahodno bylo slyšet slova svatá. Při jejich hudbě slaboch počal růst. Šuměla čísi křídla rozepiatá. A měla ruce světice; a ty hladily měkce, jako matka hladí. Nebeské měla posun dobroty. Jen v srdci, v srdci syčeli tři hadi.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

197. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzdech svatohorský. (Antonín Bulant)
  2. EVANGELIUM. (Xaver Dvořák)
  3. DAR HYENY. (Sigismund Bouška)
  4. PÍSNIČKA O KRÁSNÉ ANGELINĚ (Antonín Klášterský)
  5. Nebes pláč. (Vilém Ambrož)
  6. Pojďme v ty kraje, kde Bůh první své (Josef Holý)
  7. ZTRACENÝ SYN. (Karel Toman)
  8. BALLADA. (Antonín Sova)
  9. ČESKÉ LITANIE (František Odvalil)
  10. Sirotek. (František Cajthaml-Liberté)