PORTRÉT SVĚTICE

Viktor Dyk

PORTRÉT SVĚTICE
A měla oči světice a v nich nebeskou něhu, která odpouštěla. Očišťovala pohledem svým hřích a mrtvé hlasy zase probouzela. A měla ústa světice; z těch úst lahodno bylo slyšet slova svatá. Při jejich hudbě slaboch počal růst. Šuměla čísi křídla rozepiatá. A měla ruce světice; a ty hladily měkce, jako matka hladí. Nebeské měla posun dobroty. Jen v srdci, v srdci syčeli tři hadi. 28

Kniha Poslední rok (1922)
Autor Viktor Dyk

Další vydání

PORTRÉT SVĚTICE v knize Stará galerie (1933)