BALLADA.

Antonín Sova

Měděné listí dubů krouží, prší tiše na práh villy. Mlhy se plouží, mlhy se plouží... Srdce nemá tolik síly... Mohlo říci nikoli?... Rty se přissály a tělo panenské se třáslo hříchem. „Není již, co býti mělo,“ vyčetli si s hořkým smíchem kdekoli a kdykoli... O svém hříchu šeptali si, o svém hříchu snili nocí, příšerně jak přízrak visí bez těchy a bez pomoci nad milenci, kudy jdou... Na vodě člun zaskříp’ shnilý, lovecký pes zavyl mhami... Milenci se utopili v bahně černém pod břízami. Hřích byl pomstěn sudbou zlou... Nebeská Panna viděla to s kaple, jež čněla v parku hloub... S dubů sprchalo zarudlé zlato, západní záře planul sloup krajinou, jež utichala... Nebeská Panna divila se s liljí v půlí zlomenou... Zázrak si hýčkala v mateřství čase na drobných klečíc kolenou... – Smrti z hříchu nechápala...

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

133. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nebes pláč. (Vilém Ambrož)
  2. Vzdech svatohorský. (Antonín Bulant)
  3. STARÝ HŘBITOV. (Josef Václav Sládek)
  4. PŘÁNÍ. (František Kyselý)
  5. IV. PRO ŽIVOT. (Antonín Macek)
  6. EVANGELIUM. (Xaver Dvořák)
  7. PORTRÉT SVĚTICE (Viktor Dyk)
  8. Ne vždycky slunce, někdy také mrak – ( H. Uden)
  9. XV. Hluboké lesy, spíte, spíte... (Petr Křička)
  10. NOC PŘED KRÁSNÝM DNEM (Antonín Sova)