STARÝ HŘBITOV.

Josef Václav Sládek

Na kraji lesa, z pola stíněn kmeny a z pola v slunci, učiněná lada, je travný lan – jen mělkých vln tu řada dí chodci, že to hřbitov opuštěný. Kde zídka byla, sporé roste hloží, zde čas jen přidává, nic neohlodá, tu tam jen nápis utvořila voda a na vše slzí velká rosa boží. Po vpadlých rovech volně stádo kráčí a od jednoho popěvek zní dítka, jež na proutek si váže lesní kvítka, teď nad skráň vzrostlá každému již spáči. Těch, kdo tu leží, není pamětníků, ni těch, jimž bylo bolno šlápnout na ně, jen šedý kříž v zem káceje se k straně rozpíná náruč k bohu slitovníku.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

201. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Potok téměř vyschlý trochou vody ( H. Uden)
  2. POTOK (Antonín Sova)
  3. GIOTTO. (Josef Svatopluk Machar)
  4. CESTA. (Jan Opolský)
  5. MLČENÍ ZIMY. (Josef Svatopluk Machar)
  6. III. Silnice bílá s řadou topolů, (Karel Babánek)
  7. BLUDNÁ OVCE (František Odvalil)
  8. JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI. (František Kvapil)
  9. TOPŮLKA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. K SRDCI. (Karel Sabina)