VYSÍLÁ DUŠE

František Odvalil

Vysílá duše své koráby černé s nákladem obav v dálnou pouť. Je bezvětří trapné. Mé koráby černé kouzelnou mocí se nechtějí hnout. Ty dálky, ty tajemné, setmělé dálky! Ni výkřiků echo se nevrací zpět. Zrak ztrácí se ve tmě. Záhadné dálky; škoda se do nich zahledět. Musejí odplout! Vždy nové a nové vstávají z hlubin, je přístav již pln. Chci dívat se za každým, jak plove a plove, a potom ať padne si do hrobu vln. Chci dívat se za ním! Tak dráždivě šeří oblohu jakýsi světelný kmit. Kdyby tak odlesk z těch výší, jež šeří, můj koráb mohl zachytit!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

236. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OBLAKA. (Antonín Klášterský)
  2. VÍTR. (Hermor Lilia)
  3. DECH VĚČNOSTI. (Antonín Klášterský)
  4. LXXX. Ať si jak chce moře zmítá (František Ladislav Čelakovský)
  5. PAVOUK (Jan Opolský)
  6. Meditace. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Tobě. (Beneš Grünwald)
  8. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  9. EVROPA. (Jaroslav Goll)
  10. Nikdy. (Adolf Heyduk)