DECH VĚČNOSTI.

Antonín Klášterský

Mžik každý jak vlnou, již Věčnosti dech nám přihání z dálky na života břeh; ten pohladí měkce, než splynul a znik’, ten pěnou nás zbrotí, jak had by to střík’. Ten otřese duší, v sny skolébá ten, ten urve nám všecko a odnáší plen, co jiný – teď v povzdech to zazní, teď v smích – ti nese, co chytil kde na cestách svých. Já trosečník nejsem, bych na břehu stál a na kořist čekal a pohlížel v dál, svou duši jsem prodal již démonu dum a ve snách jen hledím v rej vln těch a šum. Mě nebolí dávno, co v hlubinu smet, co ve klín mi sype – můj nezjasní hled; já poslouchám zticha jen šum jich a hlas, zda od břehů Věčnosti uslyším vzkaz.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

209. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Meditace. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  3. [Scirocco] (Jiří Mahen)
  4. Nikdy. (Adolf Heyduk)
  5. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Mrtvým. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POLIBKY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Rád nyní věřím! (Jan Červenka)
  9. POPELEC (Xaver Dvořák)
  10. Vory. (Jaroslav Vrchlický)