ŠLA DUŠE MOJE

Viktor Dyk

ŠLA DUŠE MOJE
Ta nebesa jak dnes jsou zatažena! Co prohání se černavých tam chmur! Šla moje duše, Maří Magdalena, do Canossy, kde papeže byl dvůr. Tři noci bosa stála na nádvoří, co mrazný padal k dálným pláním dech. Kdy tváře její horkým studem hoří, sníh na kajicné roucho její leh’! A kněží přísní v načernalé kápí se smáli jí, jak zřeli ji tam stát. A její slzy sníh ten chladný skrápí, a on je rázem všecek rozehřát. A nikdo nedí slova rozhřešení za hříchy její, neřest zašlých dnů, za úzkost, bláto dávných okamžení, za nedávné lži, za ničemnost snů! A nebesa jsou celá zatažena! Co prohání se černavých tam chmur! Šla moje duše, Maří Magdalena... V Canosse klečí, papežův kde dvůr... 47

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk