NÁLADA

Viktor Dyk

NÁLADA (J. J. Drobnému)
Na prsou kámen navalený leží. A při tom se tak hrozně těžce dýchá! Vzpomínek řada v závod kamsi běží. Jdu v dumy vnořen, jdu tak zticha, zticha! O dávných dumách dumám nyní znova. Stesk zašlých chvil zas k nové vstává vzpouře. To k zalknutí vzduch, v němž smrt kosu ková, – karbolu zápach, dýmu, dehtu, kouře... A je mi chladno... Vlhké moje tělo se chvěje mrazem... nežli v posled skoná! – Což moje prsa roztrhat to chtělo?! – Ach, touha kdysi hýřivá a vonná... Zřím tupě teď, jak tramvay kolem jede, kočár se mihne, chodců dav se smíchá... Grimassy, tváře, všechno příliš šedé! Jak se to mate... kácí... zticha... zticha! 54

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk