SMUTEČNÍ VERŠE

Viktor Dyk

SMUTEČNÍ VERŠE
Oh, nechal jít mne pustou ulicí, tak samotného, se sklopenou hlavou! A dýchat zvolna mlhu smrtící, a náladou se spíjet umíravou... Jít smutnou cestou, kde se zvedá strach, kdy pozdní večer závoj přes zem stáhl. A samotného sedět v kavárnách, ah, samotného, kdy jsem touhou práhl! A teprve teď, kdy jsem počal psát, zří na mne – ironie zosobněná. Co píši, slova mění v šer a chlad, a dívá se mi s chechtem přes ramena. 61

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk