HABEMUS PAPAM...

Viktor Dyk

HABEMUS PAPAM...
Kolem je dusno a uvnitř je dusno. Mysliti, ptáti se, – pekelný vtip! Všechno je zvráceno, stuchlo a hnusno. Pokojně umříti bylo by líp... A kolem nestoudné pošklebky bláznů. Těch debat zoufalých hrozivý vlek! V chaosu začlo to, končí to v prázdnu. A je mi hrozně, že ztěží bych řek’! Systémy zborcené, sofismat kruhy! Všechno je zděšeno, všechno se chví! Po dešti úmorném vzplanuly duhy, ty pestré duhy šílenství! 69
Básně v knize Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3):
  1. PÍSEŇ PODZIMNÍ
  2. OTÁZKY
  3. TRIUMF
  4. KDO TEBE, DRAHÁ, JEDNOU DOTKNE SE
  5. ŽLUTÁ RŮŽE
  6. DRAMA
  7. PIANISSIMO
  8. ZANIKNUVŠÍ REFRAIN
  9. TA VÁŠEŇ DOHŘMĚLA
  10. LÍTOST
  11. HUDBA
  12. POHÁDKA
  13. MŮJ RYTÍŘI
  14. NÁLADA POLABÍ
  15. VZKŘIKNOUT!
  16. LITANIE K PANNĚ MARII
  17. KRAJINA DUŠE
  18. VÝBUCH
  19. POSLEDNÍ SVĚTLA
  20. MŮJ SOUVERAINE!
  21. OBLAKA
  22. ZÁPAD SLUNCE LÉTA PÁNĚ...
  23. SONET O SMUTNÉM RÁNU
  24. BEZESNÉ NOCI
  25. STÍN DÁVNÉ DOBY
  26. ŠLA DUŠE MOJE
  27. KRISE
  28. BYLO TO TAKTO:
  29. IMPROVISACE NA MOTIV Z POHÁDKY
  30. ZAPOMENUTÁ STRÁŽ
  31. BALLADA Z ROKU 1896 NA LÁTKU CTIHODNĚ STAROU
  32. NÁLADA
  33. SCÉNA
  34. DELIKÁTNÍ MOTIV
  35. 21. X. 1896
  36. 31. X. 1896
  37. JDEM’
  38. MEDITACE
  39. SMUTEČNÍ VERŠE
  40. NA MELODII NEZNÁMÉ PÍSNĚ
  41. IRONICKÁ BALLADA
  42. SENTIMENTÁLNÍ BALLADA
  43. JDU ŘÍŠÍ STRNULOU
  44. NA NEDOPSANÉ DRAMA
  45. 16. I. 1897
  46. VZPOMÍNÁŠ?!
  47. HABEMUS PAPAM...
  48. DOBŘE TI ROZUMÍM
  49. USQUE AD ULTIMA
  50. PRAEDESTINACE
  51. BALLADA O FATU VZPOURY DUŠE
  52. NA NĚKOLIK STRÁNEK FYSIKY...
  53. MOTIV VYPŮJČENÝ ZE STARÉHO LESEBUCHU
  54. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA...
  55. PANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU
  56. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
  57. Zlomil jsem hůl nad sebou samým.
  58. Z polí se to temně kouří.
  59. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle.
  60. Dnes mi to pověděly květiny,
  61. Ah, jak je smutný bledý markrabí!
  62. Dláždění deštěm se lesklo.
  63. V komoře rezaví po něm už zbraně.
  64. Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
  65. Plíží se večery, plíží se teskna...
  66. Už unavena schoulila se touha,
  67. A vše je mdlé a není naděje.
  68. Měl jsem rudý karafiát,
  69. Jak vítr vane,
  70. Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
  71. Jsou všechny formy rozbity.
  72. Kdes za horami leží boží svět,
  73. Noc, noc mdle kolébá slaboučký den,
  74. Už pátý měsíc obléhali jsme
  75. Mých neuposlechli jste rozkazů,
  76. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči.
  77. Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
  78. Když touhu svou jsem hodil psům,
  79. Smutnější vítr v smutnější les vál
  80. Vy, pane blouznílku, žár máte v očích svých,
  81. A klidno vše a uspán kraj,
  82. Vždy časně ráno smutna vstanu
  83. Mí služebníci, ti mně nevěří,
  84. A přišla zas a byla trochu mdlou,
  85. Včera jsme brali Boha nadarmo.
  86. FRAGMENTY BÁSNĚ „VENUS LIBITINA“
  87. PÍSEŇ O OČÍCH, KTERÉ NEVIDĚLY
  88. DOPOLEDNE V PROSINCI
  89. SMUTEČNÍ
  90. Z ČESKÝCH PÍSNÍ
  91. DVĚ IMPROVISACE
  92. VŠE PADLO V MRAČNA...
  93. STARÉ VERŠE
  94. BALLADA
  95. ***
  96. I. Lilie bílé přísahaly:
  97. II. I navštívil jsem dobré mládí.
  98. III. Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  99. IV. Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  100. V. Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  101. VI. Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  102. VII. Hroby mají svoje práva,
  103. VIII. Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  104. IX. Je škoda dnů. Je škoda života.
  105. X. Na nebi měsíc chladně svítí.
  106. XI. Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  107. XII. Je ještě čas a všechno může růsti.
  108. XIII. Vystřízlivělý jarní proud
  109. XIV. Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  110. XV. Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  111. XVI. Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  112. XVII. A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  113. XVIII. Den smutný byl, já ještě smutnější.
  114. XIX. A klasy vstávají a klasy rostou.
  115. XX. Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech
  116. XXI. Úsměvy naše rozteskněly
  117. XXII. V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  118. XXIII. Vše smysl má, co těší, zabolí.
  119. XXIV.
  120. XXV. A slunce ztratilo požáry své.
  121. XXVI.
  122. XXVII. Jak starý galejník v románu romantika
  123. XXVIII. A stromy měly zlato na korunce,
  124. XXIX. Moře se bouří, moře se pění.
  125. XXX. Na pravo, na levo svoboden,
  126. XXXI. Do mrazu květy vykvetly
  127. XXXII. Spi sladce, moje dítě,
  128. XXXIII. Ty monology jsou mi známy
  129. XXXIV. – Žijícím budiž lehký život,
  130. XXXV. A lidé chodí klidně okolo
  131. XXXVI. V tu krajinu jsem také zabloudil.
  132. XXXVIl. Z legendy staré – a přec mladistvé –
  133. PROMETHEUS
  134. PÍSNĚ Z MONTBLANCU
  135. NADE MNOU BŮH, NE VŠAK VE MNĚ...
  136. NESTAČÍ ROLE...
  137. BALLADICKÝ MOTIV
  138. NAD ZLÝMI DNY...
  139. INTERMEZZO
  140. APOSTROFA
  141. SMUTEK HANSWURSTA
  142. NEPOKOJNÁ NOC
  143. ***
  144. TERCINY
  145. SMUTEK SOFISTY
  146. SMUTEK JIDÁŠE
  147. EPIGRAM
  148. PÍSEŇ NA MOŘI
  149. MÁ PANÍ, FORTUNA...
  150. POSLEDNÍ PÍSEŇ Z MONTBLANCU
  151. SEN PROSINCE 1901