APOSTROFA

Viktor Dyk

APOSTROFA
Když moje duše krvácela v snách, tu čet’ jsem zas, co v starých deskách vryto: Stín konce dávno žitím mojím táh’! – Netřeba mluvit. Je mi toho líto. A staří ptáci sedí nehnutě, po slunných krajích marně pátrající. Už umdlely jich velké perutě! – Což vždycky zase musím si to říci? A nemusíte tajiti svůj smích, by pokání mé bylo ještě větší. A třeba mi snad duší soucitných... Jenom ne, pro bůh, shovívavých řečí! I v bahnech časem roste ještě květ, leč třeba k tomu síly obrovité. Konce jsou špatné – to ví celý svět. Vy, prosím, však to říkat nemusíte! 1898 (1899?)
220

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk