APOSTROFA

Viktor Dyk

Když moje duše krvácela v snách, tu čet’ jsem zas, co v starých deskách vryto: Stín konce dávno žitím mojím táh’! – Netřeba mluvit. Je mi toho líto. A staří ptáci sedí nehnutě, po slunných krajích marně pátrající. Už umdlely jich velké perutě! – Což vždycky zase musím si to říci? A nemusíte tajiti svůj smích, by pokání mé bylo ještě větší. A třeba mi snad duší soucitných... Jenom ne, pro bůh, shovívavých řečí! I v bahnech časem roste ještě květ, leč třeba k tomu síly obrovité. Konce jsou špatné – to ví celý svět. Vy, prosím, však to říkat nemusíte!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

280. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sny. (Ervín Špindler)
  2. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  3. VZPOURA (Stanislav Kostka Neumann)
  4. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  5. MEMENTO MRTVÝCH. (Xaver Dvořák)
  6. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SLOKY DĚKOVNÉ (Antonín Sova)
  8. Já usínám a vedle otec můj, (Adolf Racek)
  9. RECITANDO. (František Leubner)
  10. I. Kraj byl pustý. Ku obzoru (Jaroslav Vrchlický)