SLOKY DĚKOVNÉ

Antonín Sova

Já navštívil jsem živé a přehlédl v řadách rovy. To všecko, co žil jsem dříve je uzavřeno slovy. Však ještě žije a dýchá vše zašlou barvou a vůní, co roky se drolí a ztichá, kdy po deštích dlouhých se sluní. Nic k povzletům neučí, co lásce učívalo. Nic mstou už nemučí, co kdysi tak mučívalo. Jak na mne den se smával, já splatil mu smích jeho ranný, a všecky, jež život mi dával já oplatil jsem rány. Teď jsem jak lehounká tráva a ve větru skloněný stvol. Mnou, schnoucím již, komíhává splynulý s radostí bol. Jen doušek modrého vzduchu smět lokat se smrtelníky! A v očích, na rtech, a v sluchu mít za vše díky, díky!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

201. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT. (Richard Weiner)
  2. HUMBERT LE ROMANS, (František Leubner)
  3. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  4. KNIHA ŽIVOTA. (Antonín Klášterský)
  5. Sny. (Ervín Špindler)
  6. II. Luh života stále neděste (František Leubner)
  7. APOSTROFA (Viktor Dyk)
  8. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  9. PÍSEŇ NADĚJE. (František Taufer)
  10. INTERLUDIUM. (František Leubner)