SLOKY DĚKOVNÉ

SLOKY DĚKOVNÉ
Já navštívil jsem živé a přehlédl v řadách rovy. To všecko, co žil jsem dříve je uzavřeno slovy. Však ještě žije a dýchá vše zašlou barvou a vůní, co roky se drolí a ztichá, kdy po deštích dlouhých se sluní. Nic k povzletům neučí, co lásce učívalo. Nic mstou už nemučí, co kdysi tak mučívalo. Jak na mne den se smával, já splatil mu smích jeho ranný, a všecky, jež život mi dával já oplatil jsem rány. Teď jsem jak lehounká tráva a ve větru skloněný stvol. Mnou, schnoucím již, komíhává splynulý s radostí bol. 123 Jen doušek modrého vzduchu smět lokat se smrtelníky! A v očích, na rtech, a v sluchu mít za vše díky, díky! 124