V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě

Rudolf Medek

V
Naslouchej, duše má, když opustila’s právě Naslouchej, duše má, když opustila’s právě
 dav přišlých vzpomínek, jich lkání klamivé, naslouchej hlasům dne, jichž vůně žíti zve, jichž proud v tě naráží a ječí pronikavě, vše cévy otevři, dej všemu kvésti smavě v svých skrytých záhonech, ve vlahé hloubce své! – – – Já nezřím lidí již ni země bloudivé, jen tónů slyším dav, jenž splavem hučí v hlavě, dav tónů neznámých a nových, jež se tříští jak o skalinu příboj! Propadlých věků hlas, dlát rozžhavených zvuky, v tmách praskající klas, vše chvění přítomné a všechny vlny příští, v nichž plouti bude země, za této chvíle zní, kdy zmlká noci pláč a nade vším se dní.

Kniha Prsten (1914)
Autor Rudolf Medek