V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě

Rudolf Medek

V
Naslouchej, duše má, když opustila’s právě Naslouchej, duše má, když opustila’s právě
 dav přišlých vzpomínek, jich lkání klamivé, naslouchej hlasům dne, jichž vůně žíti zve, jichž proud v tě naráží a ječí pronikavě, vše cévy otevři, dej všemu kvésti smavě v svých skrytých záhonech, ve vlahé hloubce své! – – – Já nezřím lidí již ni země bloudivé, jen tónů slyším dav, jenž splavem hučí v hlavě, dav tónů neznámých a nových, jež se tříští jak o skalinu příboj! Propadlých věků hlas, dlát rozžhavených zvuky, v tmách praskající klas, vše chvění přítomné a všechny vlny příští, v nichž plouti bude země, za této chvíle zní, kdy zmlká noci pláč a nade vším se dní.
Básně v knize Prsten:
  1. MELANCHOLICKÉ MĚSTO
  2. LETNÍ SLUNOVRAT
  3. PANDÉMONIUM
  4. JEZERO
  5. PANNA
  6. ROZLUKA V JESENI
  7. RUIT HORA...
  8. ELEGlE
  9. ANGELUS
  10. EKLOGA
  11. ŽHOUCÍ SRDCE
  12. PRSTEN
  13. PLANOUCÍ TVÁŘ
  14. I Jas oblohy kdy neporušen zmírá
  15. II Nad květů guirlandy, jež ruka tvoje splétá,
  16. III Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,
  17. IV Tvůj hlas mne probouzí! Svět, moře, hvězdy spí!
  18. V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě
  19. HOROUCÍ NÁPOJ
  20. DIVOKÁ ORLICE
  21. ORBA
  22. MILUJI TVÁ JITRA...
  23. ROZHOVOR
  24. HOST
  25. BUĎTE POZDRAVENY!
  26. KVETOUCÍ STROM
  27. BŘEZEN
  28. HYMNA