HOST

Rudolf Medek

HOST
Opět jsi se mnou! A zamlklý... Podzimních večerů host, vzrušených nejistot strůjce zlý, kdys očí zelených, v nichž spalo hoře! A se rtů mých, jichž veliká palčivost vzněcuje oheň a starou chut v duchové víry plout’, čekáš dnes marně mých žhavých slov, opojných stesků mých, marně chceš v utichlé duši mé horečný plápol rozžehnout’... V půlnočních černých svých zahradách na moje srdce jsi svál tisíce ponurých květů svých, žalem v mé duši jsi hrál. Před užaslým, smutným zrakem mým v kouřící vrhl jsi tmu svět sladký a živý a noci stín dal’s duchu lačnému. Má láska... Pro koho tajil jsem ohnivou setbu svých jar, pro koho chvělo se’s, srdce mé, pro koho hořel tvůj dar? Na jaké vyprahlé ostrovy mrštil jsi nadějí mou! Do jakých Gehenn jsi uvrhl touhu mou závratnou! Ne, nechci již... Nyní jen rád mám chudobu čtyř svojich stěn, miluji z oken svých výhled, lučinu osluněnou, tichou svou májovou zemi v jas bílý ponořenou, pastvinu, na ní dvě jalůvky, pole, kde modrá se len... Za noci předjarní odcházíš... Zchmuřený, hořký a zlý! Alejí mizíš mi lipovou, v tmu noci se propadáš! Z nozder tvých šlehají plameny, v květ rudý jsi rozkvetlý, smrtelnou vůní jsi napojen, nezemsky zářící pláš. Ale mé srdce, jež chvěje se milostí hvězd, jež nad tebou planou, nezná již kruté tvé přemoci, k tobě dí na neshledanou! 52

Básně v knize Prsten: