III Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,

Rudolf Medek

III
Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,
Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,
jaká hudba ztichlá ve tvém srdci hraje? Velkým jasem smíru tvoje čelo plaje, ale beze stesku tvoje oko není – – – Samoty klid sladký v zářném opojení vůní minulosti kol tvé hlavy vlaje, v ústech snů květ žhavý v horečný plod zraje, ale duch tvůj zchmuřen rmutem zlým se pění. V přítmí osamělý přízrak tichý vstává, serafickou hudbou slova jeho lkavá mluví k tvému srdci – jež jich nepoznává?
Zádumčivý vítr bytostí mou vane: ne, to štěstí chvíle, v domě mém jež stane, navždy zhltí touha, k věčnosti jež plane! 39