TROSKY
Zurážené dva prsty zkomolené,
malíček, palec – mezi nimi prázdno..
Je hrozná noc!
Přes měsíc mrak se žene,
měsíci ďábel jde na pomoc,
z hor fičí vítr divoký,
hlas vysoký i hluboký
v koruně lípy na silnici
žaluje a pláče.
Pláče a teskně žaluje,
že Pán Bůh v srdci toho ráje,
co za dne jiskří, hrá a zraje,
ze země vyvolal hrůzu tu.
Vůz divoký dokola prudce letí,
ohromné oči vlka svítí
v temnou, tajemnou pustotu.
Od jihu i od východu,
od severu, od západu,
každou chvíli zlověstněji
díváte se k nebi vzhůru,
Panno – Babo!
21
Ale nyní všecko ztichá,
strom i vítr, noc i mrak.
Na rozcestí rozpiat visí
Kristus na velikém kříži.
Veliký kříž stín svůj vrhá
rozvalinou na nebesa.
Sotva srdce v těle bije,
sotva duše v těle dýchá,
sotva v křoví vzlykne pták –
ale vina bdí a nespí,
pláče, teskně žaluje..
Za co tady zkameněly
Panna – Baba?
Pane, smiluj se! (Jen lze-li..)
Odpusť srdci, odpusť duši –
a k nebesům přiviň zemi
nevěrnou a proradnou!
22