TROSKY

TROSKY
Zurážené dva prsty zkomolené, malíček, palec – mezi nimi prázdno.. Je hrozná noc! Přes měsíc mrak se žene, měsíci ďábel jde na pomoc, z hor fičí vítr divoký, hlas vysoký i hluboký v koruně lípy na silnici žaluje a pláče. Pláče a teskně žaluje, že Pán Bůh v srdci toho ráje, co za dne jiskří, hrá a zraje, ze země vyvolal hrůzu tu. Vůz divoký dokola prudce letí, ohromné oči vlka svítí v temnou, tajemnou pustotu. Od jihu i od východu, od severu, od západu, každou chvíli zlověstněji díváte se k nebi vzhůru, Panno – Babo! 21 Ale nyní všecko ztichá, strom i vítr, noc i mrak. Na rozcestí rozpiat visí Kristus na velikém kříži. Veliký kříž stín svůj vrhá rozvalinou na nebesa. Sotva srdce v těle bije, sotva duše v těle dýchá, sotva v křoví vzlykne pták – ale vina bdí a nespí, pláče, teskně žaluje.. Za co tady zkameněly Panna – Baba? Pane, smiluj se! (Jen lze-li..) Odpusť srdci, odpusť duši – a k nebesům přiviň zemi nevěrnou a proradnou! 22