ZÁKEŘNÁ VLNA

Rudolf Medek

ZÁKEŘNÁ VLNA
Ne, básníku! Ne, druhu nejmilejší! Té vlně zákeřné moh’s ještě vzdorovat.. Zdrcená srdce kdo teď ukonejší? Kdo víc moh’ tuto zemi milovat? Je máj, a tato země v květech sní o básnících, kteří jí srdce dali. Jde jaro krajem naším, a v něm zní hrdinská píseň těch, již bojovali. A zní Tvá píseň, srdce rytířské, jiskřivý duchu, něho důvěřivá! Zní zas Tvá píseň, znovu v zápas zve ta úzkost bdělá, víra věčně živá. Ty, dítě Polabí, že květů neuzříš, v nichž vzplanul rodný kraj, v nichž vzkvetla dnes Tvá vlast? Co je to smrt? – co se to ptáš? Ty, který teď už víš.. se vracíš v zemi svou, svou hlavu chceš v ní klást, tu hlavu básníka, tu hlavu bojovníka, jež rodné matce dnes má složiti se v klín.. Vím, ta jen dá Ti mír. Dnes však i ona vzlyká, i když k ní vrací se hrdinný, věrný syn! 52