V. D.

V. D.
Je zase Máj.. Páteční den.. Zeleň a květ lká na úbočích petřínské hory. Oblouzen hledám Tě bludně ve všech očích, hledám Tě, hledám, víc než kdy, a ruka vlastní ruku stiská, srdce i duše hladoví, neboť se stýská, stýská, stýská.. Stýská se víc než před rokem a stále víc se stýskat bude v zemi, jíž teskným prorokem byls tehdy – dnes tě volá všude, a dnes si říká „svými slovy“ snad všecko, cos jí, vzrušen, říkal, a v srdci stále smutek vdoví jak v den, kdy hořce zanaříkal tvůj celý národ nad tvým rovem, zasněženým jarními květy.. Jsi s námi – a zase v máji novém už nejsi s námi.. V jaké světy 53 magister Carasco tě vedl? Jsi s námi – ale třpyt tvých očí k jaké se nové hvězdě zvedl? Patří nám aspoň ve výročí? Snad s hor té hvězdy na nás hledíš ironicky – a přec víš jemně, můj domove, což toho nevíš? Hájím zde barvy svojí země. 54