ŽNĚ

ŽNĚ
Nemohu, nemohu, ne, zapomenouti na tě, obnažené srdce ty mé, ach ty mé srdce! Takový rušný den je kolem, hluk divý letí lesem, polem a mně se stýská po pomlce. Je doba žní a doba práce, kdo po tvém hoři může ptát se? A nikdo v dnešku času nemá. Ať svoje hoře skrýváš, tajíš – jen kusu chleba se dnes najíš, jinak jsou lidská srdce němá. A přec to lidské srdce chtělo pomlčet chvíli – kdy se zřelo zrcadlit šťastně na obloze. Teď v shonu dne a v ryku světa to lidské srdce k nebi vzlétá – a dolů padá přeuboze. 33 Padej si, ty mé srdce, ke dnu širé té země. Nepozvednu ruku na tvoji ochranu. Srdce je srdce – a musí bít jako zvon, když má probudit svá věrná vojska v obranu. 34