ŽNĚ

Rudolf Medek

Nemohu, nemohu, ne, zapomenouti na tě, obnažené srdce ty mé, ach ty mé srdce! Takový rušný den je kolem, hluk divý letí lesem, polem a mně se stýská po pomlce. Je doba žní a doba práce, kdo po tvém hoři může ptát se? A nikdo v dnešku času nemá. Ať svoje hoře skrýváš, tajíš – jen kusu chleba se dnes najíš, jinak jsou lidská srdce němá. A přec to lidské srdce chtělo pomlčet chvíli – kdy se zřelo zrcadlit šťastně na obloze. Teď v shonu dne a v ryku světa to lidské srdce k nebi vzlétá – a dolů padá přeuboze. Padej si, ty mé srdce, ke dnu širé té země. Nepozvednu ruku na tvoji ochranu. Srdce je srdce – a musí bít jako zvon, když má probudit svá věrná vojska v obranu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

525. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější. (Viktor Dyk)
  3. CHOTOVINSKÝ KOSTEL. (Adolf Červinka)
  4. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť, (František Gellner)
  5. ODCIZENÍ (Jan Opolský)
  6. ZA DOMOVEM. (Zikmund Winter)
  7. OHNÍČEK NA STRÁNI (Bohdan Kaminský)
  8. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  9. Ranní elegie. (Viktor Dyk)
  10. JARO NA VYŠEHRADĚ. (Adolf Červinka)