NEDĚLE

NEDĚLE
Dokořán otevři okno, venku je spanilý svět. Klavír tam slyšíš a děti a kroky lidí, již jdou kupředu, kupředu.. Po šesti všedních dnech den sedmý sváteční světíš. Po šesti všedních dnech v tajemném přísvitu vidíš den sedmý, zrcadlo oslnivé, souhrn a pravdu! Návalem k hlavě jde krev, v hlubinách, v srdci či v duši cit nevýslovný. A klavír slyšíš a děti a kroky lidí, již jdou.. A náhle slyšíš a slyšíš zpěv, hlasy, šum a třesk minulých dní, 35 šesti dní, všedních dní, zpěv lásky a osudu třesk, výčitek hlasy a touhy májový šum: však teď – zrcadlo oslnivé, souhrn a pravda, neděle, sedmý den! Ó, řekni, odpočíváš? Řekni, zda dobré jest, co zříš? Proč nejtesknější bývá neděle, sedmý den? Nebesa modrá nad hlavou, před zrakem země rušná! Je život utkán z hříchu a z touhy po svatosti? [36]