UKOLÉBAVKA
Spi, robátko krásné, spi!
Slunce v kolíbku tvou svítí,
jasný den
na čelo tě líbá,
spi!
Nejluznější světa kvítí
pro tebe plá v očích mámy,
přeblažená jež se shýbá
nad tebou!
Tré sudiček zlatou nití
noční tmou
u lože si hrá a zpívá píseň svou.
Spi, robátko krásné, spi!
První:
Spi, robátko krásné, spi!
V zemi mlh a v zemi dešťů kalných,
mezi lidmi malými a mdlými,
srdcí nevlídných a duší žalných,
zraků klamivých a tváře – masky –
všemu pohleď vstříc jen zraky bezelstnými,
smutná srdce lidská láskou suď!
Ach, jsi dítě lásky,
tož krásné buď!
Spi, robátko něžné, spi!
Druhá:
Spi, robátko tiché, spi!
Z oddaného vzešlos objetí,
marně závistné a hněvné prokletí
světa otrockého
zaznívalo v tvoje sladké početí.
V středu světa nevděčného, zlého,
56
malá ručka tvoje líbezná
chleba podej, vody ústům hladového,
znaveného bratra tvého.
Nepřeberný zdroj v tvou útlou hruď
vkládá sudba moje tajemná:
dobré buď!
Spi, robátko sladké, spi!
Třetí:
Spi, robátko čilé, spi!
Až vykročí nožky tvoje do světa,
trní neujdou a neujdou ni hloží.
Ostnatý jen keř tam v růže rozkvétá,
na bezmračném nebi slunce boží
ve sváteční jenom svítí den.
Na zemi i v srdci lidském propasti
nesčetnými úzkostmi tě pohostí,
často zradí láska, zradí sen.
Strážný zvon má sudba v tvoji hruď,
v srdce tvoje křehké zavěšuje.
Vítr klamu, zrady, smutku, hořkostí
nechť kol tvých skrání duje:
ty, hrdé dítě, statečné a silné buď!
Spi, robátko krásné, spi!
57