UKOLÉBAVKA

Rudolf Medek

UKOLÉBAVKA
Spi, robátko krásné, spi! Slunce v kolíbku tvou svítí, jasný den na čelo tě líbá, spi! Nejluznější světa kvítí pro tebe plá v očích mámy, přeblažená jež se shýbá nad tebou! Tré sudiček zlatou nití noční tmou u lože si hrá a zpívá píseň svou. Spi, robátko krásné, spi! První:
Spi, robátko krásné, spi! V zemi mlh a v zemi dešťů kalných, mezi lidmi malými a mdlými, srdcí nevlídných a duší žalných, zraků klamivých a tváře – masky – všemu pohleď vstříc jen zraky bezelstnými, smutná srdce lidská láskou suď! Ach, jsi dítě lásky, tož krásné buď! Spi, robátko něžné, spi!
Druhá:
Spi, robátko tiché, spi! Z oddaného vzešlos objetí, marně závistné a hněvné prokletí světa otrockého zaznívalo v tvoje sladké početí. V středu světa nevděčného, zlého, 56 malá ručka tvoje líbezná chleba podej, vody ústům hladového, znaveného bratra tvého. Nepřeberný zdroj v tvou útlou hruď vkládá sudba moje tajemná: dobré buď! Spi, robátko sladké, spi!
Třetí:
Spi, robátko čilé, spi! Až vykročí nožky tvoje do světa, trní neujdou a neujdou ni hloží. Ostnatý jen keř tam v růže rozkvétá, na bezmračném nebi slunce boží ve sváteční jenom svítí den. Na zemi i v srdci lidském propasti nesčetnými úzkostmi tě pohostí, často zradí láska, zradí sen. Strážný zvon má sudba v tvoji hruď, v srdce tvoje křehké zavěšuje. Vítr klamu, zrady, smutku, hořkostí nechť kol tvých skrání duje: ty, hrdé dítě, statečné a silné buď! Spi, robátko krásné, spi! 57