I Jak duši uvolním a něhu rozestru

Rudolf Medek

I
Jak duši uvolním a něhu rozestru
Jak duši uvolním a něhu rozestru
nad krajem jiskřivým, jenž v záři června plá! Sem srdce žíznivé tě prudce zavolá, zde jeho pokladnic ti zámky otevru. Zda slyšíš píseň žní a pastýřovu hru, šalmaje měkký zvuk jak vzduchem plápolá? Jsme v rodném kraji svém, jenž nezná tmy ni zla. Zde moje kořeny. Zde nikdy nezemru!
Vše ke mně hovoří. Já všemu rozumím, mé srdce bije tepem srdcí květů, zvěři. Smím s nimi bratřit se i milovat je smím. Mé ztichlé srdce věrně dnes však věří: že s nimi jedno jsi, ty nakláníš se k nim, bys s nimi slunci pěl dík v žáru poledním.