II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,

Rudolf Medek

II
Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín, Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,
 jde soumrak mrákotný, v němž slunce dohořívá. V té chvíli tesklivé vždy rádo hovořívá tvé srdce, vystoupivší tichých ze hlubin poklidné duše tvé. Zlých přízrakův a vin v něm nikdy nebylo. Žhne v něm jen láska živá, krb teplý soucitu a něhy věčně zhřívá bloudící duši mou, jež klade se v tvůj klín. A srdce hovoří: Je ve mně tolik tepla, že zemi ledovou promění v jarní sad, kde vzejdou narcisy a první růže vzplá. A srdce šeptá již: Je ve mně tolik síly, 36 že zemské kletby tíž, i těla pevný hrad mé slzy přemohly, na věky vykoupily.
Básně v knize Živý kruh:
  1. PROLOG
  2. SBOHEM!
  3. TAJGA
  4. VLADIVOSTOK
  5. BONE VENTE!
  6. VELKÝ OKAMŽIK
  7. EVROPA
  8. OTÁZKA A ODPOVĚĎ
  9. NÁVRAT
  10. KRAJ
  11. MORAVA
  12. I Jak duši uvolním a něhu rozestru
  13. II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,
  14. III Toť večer, jehož jsme tak čekali!
  15. IV V měst hukot vířivý, v němž svět můj zapředen
  16. V Noc celou probděla jste, srdce štkající
  17. PÍSEŇ POUTNÍKOVA
  18. ROMANCE
  19. PÍSEŇ
  20. 20. II. 1922
  21. MY DVA
  22. JINÁ HVĚZDA
  23. I Ty větře nezpívej v zamlklém listoví,
  24. II Venuše, hvězdo má, kam že jsi odešla?
  25. ELEGIE
  26. USMÍŘENÉ MĚSTO
  27. ZÁŘÍ
  28. UKOLÉBAVKA
  29. SESTINA-EPILOG