PÍSEŇ

PÍSEŇ
O nebuď Martou Pečlivou, sem blíže, z okruhu lichotných věcí, sem blíže, k srdci a k duši! O nebuď srnou tesklivou, jež plaše okolo mne tady bloudí, na mne obrací raněné oči! Vše přejde! I roztaje led zlobných lidí, velikým hlasem jaro zve nás, lásky čas. Vše přejde. I vše se usměje na nás, v svůj střed nás vezme tančící svět, srdce rozpučí v květ. Jen nebuď Martou pečlivou, jen neboj se hmotných a obtížných věcí, sem blíže, k srdci a k duši. Jen nebuď srnou tesklivou, směj se a tanči – a naslouchej potom nejtišší písni našich srdcí. Pak zvíš, že v ní dnes echem zvučí hlas života, jenž neumírá, šum jarních vod, ten věčný proud, v němž zraje v nesmrtelnost víra. 42